Potřebuju.

31. ledna 2018 v 17:51 | Popelka. |  Píšu...
Potřebuju se vypsat.
Mám deník. Už asi 10 let. Ale tohle je jiný. Tady mám asi pocit, že by si to kdokoliv, kdykoliv mohl přečíst a najít se v tom. A taky tak trošku prokrastinuju, protože se mám učit na blížící se maturitu. Když už jsme u tý školy. Dnes je den, kdy se ve školách rozdává pololetní vysvědčení a já jsem také měla tu čest. Nejsem studijní typ, nikdy jsem se nějak zvlášť neučila, vřždycky se na to stačilo podívat před hodinou nebo (v krizové situaci) napsat tahák. Hihi. Ano, i na střední škole se píšou rafinované taháky. A tak jsem domů odcházela s příjemným pocitem, že mám jenom dvě 3-ky. Nemusela jsem mít ani jednu, ale co už. Tohle se mi od základky nepovedlo. Jsem dobrá!
A když už je škola v pohodě, tak se samozřejmně musí srát něco jinýho. Ale záleží na úhlu pohledu. Možná právě proto píšu, protože se asi vracím do pubertálních let. Pořád je to ve mně a občas se to prostě potřebuje dostat ven.
Asi nejsem holka pro vztah. Aspoň ne v téhle etapě mého života. Pořád se vzpamatovávám z rozchodu po 4 letech a mám pocit, že mi nikdo nemůže dát to, co on. Ale pořád v to doufám a hledám. Hledám někoho, kdo by mi rozumněl. Ale ono to neni to neni vůbec lehký. Nedokážu se přenést přes krizovou hranici 3 měsíců. Proč? Docela jednoduchý. Protože mězitím, co to frajer začíná pomalu brát vážně a představuje si semnou budoucí "dokonalý život", já utíkám. Utíkám pryč od někoho, o kterém už po 3 měsích vím, že to neni nic pro mě. Dává to smysl? Prosím, řekněte mi někdo, že v tom nejsem sama.
Jsem asi typ holky, která potřebuje kluka neustíle dobívat, neustále se o něj snažit a nikdy si nebýt jistá, že je v tu chvíli opravdu šťastnej. A zárověň chci vidět i zájem od toho kluka. Nic dramatických. Nemusí mi každou chvíli říkat, jak mě miluje, být semnou 24/7 nebo mi dokonce nosit dárky (jsem jediná, která nenávidí kytky a přijde mi to jako naprosto zbytečná investice?) Nevim. Chci toho tak moc?
Poslouchej mě, vnímej mě, buď teď a tady semnou. To dokážu ocenit uplně nejvíc. Když mě někdo poslouchá. Když mi na to rozumně odpovídá, ale zárověň nepřesměsměruje téma na něj. Když mi řekne svůj názor. Takovej člověk je jenom jeden. Teď momentálně střed mého zájmu. Jedinej, kterej mě dokáže uspokojit ve všech směrech. Poslouchá mě, vnímá mě a je tam semnou. Rozumí mi a můžu s nim být sama sebou. Protože mě neodsuzuje.
Nějak jsem se rozvášnila.
Nědávno jsem přišla na to, že všechno co ztratíme, se nám nakonec vrátí. Ať už jste o věci, pocity nebo lidi. Ztratila jsem spoustu lidí kolem sebe. A oni se pomalu vrací. Je to hrozně zvláštní. Po těch letech. Uvidíme, jak to všechno dopadne. Bude to zajímavý.
Seru na pravopisný chyby. Psala jsem to na rychlo z toho, co se mi honí hlavou.
Třeba brzo zase něco napíšu. A třeba taky ne.

Popina.

 

Začínám!

11. září 2017 v 20:31 | Sunny. |  Začínám!

KDO JSEM?

Ahooooj!
Jestli mě neznáš..Jsem 19 letá holka ze severu Čech. Momentálně jsem ve druhém (a posledním) ročníku nástavbového studia, které snad na konci obhájím MATURITOU! Nikdy mi to moc nešlo.Základka byla skvělá,ale přechod na střední nás všechno dost změnil. Vystudovala jsem kadeřničinu, i když ty 3 roky se třídou plnou holek bylo za trest. Teď je to lepší.
Mám přítele, už to budou 4 roky. Změnil mi život. Ve všem.

PROČ VLASTNĚ PÍŠU?

A teď k jádru věci. Můj život asi není nějak zvlášť zajímavej. Teda asi nebyl. Do minulýho roku. Napsala mi spolužačka ze základky, jestli bych nechtěla jet na 14 dní na LETNÍ DĚTSKÝ TÁBOR. No, hledala jsem nějakou aktivitu na léto a možnosti byli 3 a to sice a) tvrdnout v hospodě a obsluhovat ožralý kretény ve 40 stupních b) jet na chmel a makat na přímém slunci ve 40 stupních nebo za c) jet hlídat malý, roztomilý dětičky s lidma, který znám a jsou super! Volba byla jasná. A tak jsem jela .S dětma jsem do té doby neměla absolutně žádnou zkušenost ale kupodivu to nikomu (včetně mě) vůbec nevadilo!
A ten tábor mě změnil. Jinak bych tady dneska nepsala, že ano. Pochopila jsem, že práce s dětma je 100x příjemnější než práce s dospělýma lidma. Ve všech ohledech.
Po táboře jsem začla hlídat, doučovat a jezdit na příměstské tábory. Docela dost dlouho jsem přemýšlela o tom, že po maturitě půjdu na pedagogickou fakultu do Ústí nad Labem, ale představa, že budu dalších 5 let někde tvrdnout mě moc nelákala. A panebože díky za mojí mamku, která mě od malička motivuje k tomu, abych měla nějaký sny a plány a nesmířila se s tím, že budu někde ve fabrice za pásem. A taky díky za YT a za holky jako je Kate Love, Veja Duláková, Pavlinna17 nebo Marky Abroad! Protože bez nic bych ani nevěla, že něco jako Au Pair je. Pokud ti to taky nic neříká..je to slečna, která žije v cizině u rodiny, která jí dává kapesné, ubytování, jídlo atd. výměnou za hlídání dětí.
A tak jsem se asi rozhoupala k tomu, abych zase dala do kupy svůj blog a dokumentovala všechno, co se bude následující rok (možná 2 roky, když se vše podaří) dít. Jednoduše proto, že bych už v září 2018 měla odletět do Ameriky pracovat jako Au Pair!
Tenhle blog vždycky sloužil jen proto, abych se měla kde vypsat a vybrečet a tak by to mělo být i dál. Možná i pro mojí rodinu a kamarády a pro lidi, kteří se mě pořád dokola ptají a já pořád říkám to samí. A nakonec pro nějakého zbloudilého čtenáře, který by se snad chtěl dozvědět něco o tom, jak to všechno vídím já.

PROČ VLASTNĚ PÍŠU...UŽ TEĎ?

Možná sis všimla, že chci odjet až v září 2018, což je přesně za rok a říkáš si proč tak brzo? Ta holka nemá ještě ani maturitu a už se hrne do USA. Já vim, ale...ono to neni jen o tom najít si rodinu, zabookovat letenky a adios Čechy. Škoda.
První a podstatnou věcí je si vybrat agenturu se kterou chceš vlastně vycestovat. Tady v Čechách jsou 3 hlavní. Student Agenci,Coolagent a Cultural Care. Moje volba byla jasná, ale to až v dalším článku. Teď už si myslím, že by to mohlo stačit.

Tak snad brzo AHOOOOOJ!
Fotka uživatele Sár Kadleců.

od znova.

11. září 2017 v 14:25 | Sunny |  Píšu...

Tak psaní recenzní na blog úplně nevyšlo. Proč? Asi jsem si uvědomila, že nikdy nebudu velká youtuberka (nebo vlastně "booktuberka"), protože na to jsem asi až moc líná a taky možná nečtu tolik knížek, abych na to každý týden mohla psát recenze. A jelikož jsem neměla dost zajímavej život na to, abych ho mohla sdílet se světem, rozhodla jsem se to uplně stopnout. Nahradil mi to Instagram a Facebook.
Ale něco se změnilo? Co? To se dozvíte v následujících článcích. Bude sranda.
 


Překroč svůj stín

6. dubna 2015 v 14:09 | Tiff. |  Recenze
Autor: Katie McGarry
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2014
Žánr: Young Adult
Moje recenze: Máme tu zase typickou Young Adult oddechovku. Příběh vyprávý a Echo Emersonové,která byla super skvělá populární holka,které se ale v jednu osudnou noc převrátil život na ruby a ona se stala tou divnou holkou,se kterou nikdo nechce mít nic společního.
Pak tu máme Noaha Hutchinse,který je drsňák od pohledu ale ve skutečnosti je to milý kluk,kterému záleží na svých mladších brášcích a na tom aby je dostal do své péče. Když se ale tyhle dva potkají,všechno se samozřejmě změní.
Knížka se mi dostala do ruky náhodou v knihovně a tak trochu jsem si myslela že je to osud,že mě ta knížka měla potkat a že bude určitě naprosto skvělá. Taky že byla. Baví mě číst knihy z dvou pohledů a taky je dost často vyhledávám.
Echo mi byla sympatická,měla v sobě chtíč a nutilo mě obdivovat její povahu. Ale Noah byl moje láska,další kluk z knížky,kterého bych chtěla mít doma. Byl prostě dokonalý a jeho touha jít si za tim co vážně chce mě dostávala.
Obálka je krásná a skvěle vystihuje podstatu knížky. Vůbec mě nepřekvapilo,že byla knížka čtivá a opravdu jsem jí nemohla odložit. I když některé části byli až příliš zdlouhavé a děj se mi zdál občas zmatený a nedomyšlený,knížka rozhodně patří mezi lepší YA.
Takže za mě rozhodně doporučuji ! Skvělé počteníčko :)
Za mě 4 hvězdičky !

Nákupy knih

5. dubna 2015 v 19:15 | Tiff.
Takže jsme si s maminou udělali výlet do Ústí a já okamžitě využila situace a zastavila se v LEVNÝCH KNIHÁCH,ty ceny jsou tam naprosto neodolatelný a nechte jim tam ti knížky za 29 korun !
Den předem jsem si našla pár kníh na netu,o kterých jsem 100% veděla že je potřebuji. A byli to Jíst,meditovat,milovat , Bez srdce a trilogie Temná horečka. Dopadlo to tak,že jsem se mamky zeptala jaký mám peněžní limit a ona mi řekla 400,vůbec jsem se nerozmýšlela a čapla všechny knihy,které se mi zalíbily a aspoň něco jsem o nich veděla.
Ale když jsem tam uviděla mojí nejoblíbenější knížku z dob mého počátečního čtení Čísla od Rachel Ward,tak jsem myslela že mě trefí šlak. Tuhle knihu jsem si už 3x půjčovala v knihovně,protože jsem jí nikdy neměla dost a pokaždé mě upozorňovali že už jsem jí měla půjčenou. Jójó,já vím. No tak nechte jim tam tu knížku a ještě druhý díl za 29 korun !!!
Samozřejmě když jsem tam viděla filmovou edici i s Rosemary má děťátko, a také jsem jim to tam nenechala jen tak ležet.
Taky jsem hodně zvědavá na Kroky v temnotě,na kterou jsem četla recenze a vypadá to hodně zajímavě ! Pak tu máme ještě Bez srdce,která vypravý o ženské vražedkyni a Šíleně divocí andílci,u které čekám spíš takovou oddechovku pro teenagery.
Skončila jsem tedy u čísla 8. A za celkových asi 350 korun ?! No prostě skvělý ! Odcházela jsem s velkou taškou plnou nových knížek a neskutečně spokojená. Moje knihovnička je zase o něco zatížená.




Případ Amelia

3. dubna 2015 v 16:04 | Tiff. |  Recenze
Autor: Kimberly McCreight
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2014
Žánr: Detektivní,Thriller
Moje recenze: Je to první kniha Kimberly McCreightové a rozhodně doufám že né poslední ! Knížka mě na první pohled zaujala větou na obálce "Pokud máte rádi Zmizelou,budete tuhle knihu milovat." od Judi Picoultové,která napsala bestseller Vypravěčka nebo Nejsem jako vy (kterou už mám vyhlídlou v knihovně). A samozřejmně že když někdo řekne,že je to ještě LEPŠÍ než moje milovaná Zmizelá,prostě tu knížku musim mít! Takže mi jí moje zlatá maminka koupila k narozeninám.
Příběh je z pohledu dvou osob. Amelie,která popisuje příběh z doby před pádem ze školní budovi a její matky Kate,která vypravý příběh za přítomného času a snaží se zjistit proč svojí dceru našla mrtvou.
Knížka mě hned od začátku chytla. Miluju knihy z pohledu dvou osob,protože to ihned tu knížku zpestří a můžete přemýšlet nad oběma podstavami zároveň. Bohužel mi Kate celou knihu nepřišla příliš sympatická,její workoholismus a až moc částí z právnického prostředí mě prostě nebavili. Za to Ameliiny části jsem četla na jeden nádeh. Prostředí školy,klubu Strak,šikany a zároveň i neskutečného kamarádství mě dostávali na kolena.
V knize je hodně věcí které by jste nečekali. Hodně zvratů a nečekaných přiznání. Jsou tam statusy s Facebooku,části kdy Kate,budující svojí kariéru,zjistila že čeká Amelii a nevěděla jak dál a celkově je tato knížka hodně pestrá a čtivá.
Takže celkový nápad je skvělý ! Zistit že je její dítě mrtvé a nevědět vlastně proč,protože i když chtěla,moc svoje dítě neznala je v téhle době opravdu dost reálné.
Ale ten konec sakra ?! Vážně jsem čekala něco víc BUM,takže to je jediné - které tato kniha má.

Bez naděje

2. dubna 2015 v 19:46 | Tiff. |  Recenze

Je lepší zjistit pravdu nebo věřit lžím ?

Autor: Colleen Hooverová
Nakladatelství: Yoli
Rok vydání: 2014
Žánr: Young Adult
Moje recenze: Na knížku Bez naděje jsem narazila uplně náhodou na stránce s e-knihami,v tu dobu jsem ani nevěděla jak je tato kniha známá a všemi tak oblíbená. Četla jsem ji asi před 2 měsíci a to sice na telefonu přes obyčené PDFko. Kvalita byla hrozná ale byl to prostě příběh který mě donutil ten příšerný formát překousnout.
Styl psaní autorky jsem si zamilovala a chystám se přečíst víc knížek od ní. Překvapilo mě jak se knížka tak lehce čte. Vypraví o sedmnáctileté Sky,které se změní život po prvním setkání s Deanem Holderem. I když mi ze začátku Sky nebyla vůbec sympatická svou necitlivostí a uzavřeností nakonec jsem si jí zamilovala stejně jako Holdera. Je to taková ta klasická oddechovka u které se až rozplýváte nad těmi přesladkými částmi,které mě ale nikdy neomrzí. Knížka je plná zvratů a prostě vám to nedá a potřebujete vědět jak to skončí.
Dala by se srovnávat s "Překroč svůj stín" ve kterém jde taky o vzpomínání na vlastní minulost.


Zmizelá

1. dubna 2015 v 21:03 | Tiff. |  Recenze
takže je tu moje milovaná...

Autor: Gillian Flynn
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2012
Žánr: Thrille,Drama

Moje recenze:Zmizelá byla moje první kniha,kterou jsem vzala do ruky po 3 letech. Je to sice ostuda,ale je to tak.
Tohle je ta pecka,která mě dostala na kolena a nechala mě v naprostém šoku ještě týden po dočtení. Je to přesně ten typ knih který jsem celou dobu hledala. Sice to nebyla uplně láska na první pohled,ale po zásadním zvratu,který mě nenechal spát už jsem o mojí lásce nepochybovala.
Chválí to všichni. Teda aspoň ti,kteří se nedali a první polovinu Zmizelé přečetli. A mě ta kniha prostě ležela v žalutku a nemohla jsem jí odložit. Jak kniha,tak film a mluvené slovo byli dokonalý. Všechno co by jste čekali se nakonec zvrtne v něco uplně neočekávaného a převratného.
Hrozně se mi líbí styl psaní Gillian Flynnové líbí a určitě si přečtu další knihy od této báječné autorky.


Recenze knih.

1. dubna 2015 v 20:41 | Sár..
Takže Ahoj.
Na začátek bych chtěla říct,že s blogem,který byl dřív je naprostý konec. Už žádné vylývaní srdce,které stejně nikoho nezajímá.
Můj život nabral uplně jiný směr. A to sice..OBJEVILA JSEM KOUZLO KNIH.
Naprosto nevinně a nenuceně jsem si skoro po 3 letech vzala do ruky knížku a začela číst. Světe div se,ale chytlo mě to a nechce mě to pustit. A tak jsem si řekla,proč to nějak neoživit.
Čtu od začátku zimi. Nejsem nějaký rychlí čtenář a četbu si vyloženě užívám takže 1 kniha mi vydrží třeba týden,ale za tu dobu se mi tu naschromáždilo dobrých 10 knih,o kterých chci povědět právě VÁM.
Taky jsem udělala jednu zásadní zemnu ve svém jméně,už nebudu Sár ani Sáruš ani Sárušee ale Tiff. Je to zkrácenina Jména Tiffany a proč zrovna tohle jméno ? Protože tohle jméno zkrátka miluju,přijde mi luxusní stejně jako šperky a i když to ani zdaleka neni podobné Sáře,každý by přece měl mít nějaký ten svůj pseudonym.
A jaká vlastně byla kniha,která mě přivedla zpátky ke čtení ? :)


Obětuj.

22. listopadu 2014 v 12:16 | Sár.. |  Puberťačka
Asi je normální,když člověk co se bezhlavě zamiluje najednou přestane mít zájem o všechni své kamarády. Zjistí,že ho vlastně naplňuje jenom jedna osoba a na všechno co kdy bylo zapomene. Šílený je,že to jde ze dne na den. Že na lidi,co vám byli na blízku ve všech chvílích,věděli uplně všechno a měli vás rádi najednou uplně zapomenete a chcete všechen svůj čas trávit s osobou,která vás miluje.
Je to postavený na hlavu.

Kam dál